Zápůjčka

Pojem „zápůjčka“ zavedl nový
občanský zákoník, který tím nahradil dříve používanou „půjčku“. Podobně změnil
i smluvní strany „věřitel“ a „dlužník“ na „zapůjčitel“ a „vydlužitel“. I přes
toto právní slovíčkaření zůstala podstata stejná. Zapůjčitel přenechává
vydlužitelovi věci určité hodnoty, které musí po smluvené době vrátit.
Předmětem zápůjčky nemusejí být nutně peníze, ale i hmotné věci. Zapůjčitel
může za půjčení požadovat úplatu, např. v souvislosti s půjčkou může požadovat
úrok nebo poplatek. Od úvěru se zápůjčka liší především tím, že zapůjčitel
úplatu požadovat nemusí, a tak může zmíněnou půjčku poskytnout zdarma. Úvěr na
druhou stranu musí být vždy zatížen úrokem, navíc jej mohou poskytovat jen
subjekty, pro které je to předmět podnikání.