Zápůjčka

Pojem „zápůjčka“ zavedl nový občanský zákoník, který tím nahradil dříve používanou „půjčku“. Podobně změnil i smluvní strany „věřitel“ a „dlužník“ na „zapůjčitel“ a „vydlužitel“. I přes toto právní slovíčkaření zůstala podstata stejná. Zapůjčitel přenechává vydlužitelovi věci určité hodnoty, které musí po smluvené době vrátit. Předmětem zápůjčky nemusejí být nutně peníze, ale i hmotné věci. Zapůjčitel může za půjčení požadovat úplatu, např. v souvislosti s půjčkou může požadovat úrok nebo poplatek. Od úvěru se zápůjčka liší především tím, že zapůjčitel úplatu požadovat nemusí, a tak může zmíněnou půjčku poskytnout zdarma. Úvěr na druhou stranu musí být vždy zatížen úrokem, navíc jej mohou poskytovat jen subjekty, pro které je to předmět podnikání.